THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od úvodnej, po krátkom intre nasledujúcej "Människopesten" je jasné, o čom bude štvrtý dlhohrajúci album fínskych trollov. Zmes pokleslej fínskej ľudovej polky -- humppy (vďaka ktorej sa celé CD nesie vo vlezlo nákazlivom štvorštvrťovom rytme), výrazných, BAL-SAGOTH pripomínajúcich kláves a deathového vokálu či zborových refrénov, presne tak, ako na zlomovej doske "Jaktens Tid". Aj tak je však na prvé počutie zrejmé, že FINNTROLL sú špičkou svojho žánru a "Nattfödd" je vrcholom ich doterajšej tvorby, napriek odchodu oboch zakladajúcich členov -- minuloročnému tragickému úmrtiu gitaristu Somnia a výmene speváka Katlu zo zdravotných dôvodov. Čo novinke chýba na poli novátorstva, to doháňa hitovosťou, chytľavosťou a... zábavnosťou. Stačí si pozrieť promofotky či podarený klip k "Trollhammaren" a je jasné, že o nič iné, ako pivnú zábavu, prču a recesiu šmrncnutú severskou mytológiou, nejde.
Ťažko pitvať skladbu po skladbe. Šľapajúce polkové tempo by bolo samo o sebe ubíjajúce, našťastie FINTROLL každú skladbu obdarili nosným motívom, ktorý odsúva rytmus do roly púheho služobníka celku. Napriek tomu je ťažké vyhnúť sa klepaniu nohou či nutkaniu do pravého krčmového tančeku. Gitarový riff z už spomínanej "Människopesten" je navyše snáď tým najchytľavejším, čo som za posledné roky počul, a to má v rámci tejto nahrávky ešte zopár zdatných konkurentov, ako "Trollhammaren" alebo zbesilá hobľovačka "Ursvamp". Tam, kde sa personálne mierne spriaznení KORPIKLAANI snažia o evokovanie autentickejšej "historickej" nálady, používajú FINTROLL ľudové motívy len ako overené postupy na roztancovanie obecenstva. Našťastie na plochu len čosi vyše 35 minút sa zmestilo rozumných a primeraných desať skladieb, takže únava či nuda nehrozí, a obdivuhodný ťah na bránu nepoľavuje do posledného tónu.
FINTROLL nepredstierajú, že im ide o vybrúsené ucho intelektuála. Ak k "Nattfödd" pristupujem ako k hudbe vyvolávajúcej atmosféru pokročilej nočnej doby a čerstvo načapovaného (nie prvého) krígľa piva, tak musím byť spokojný... Kapela nemá ambície tlačiť sa ďalej, za rámec zábavy a dobrej nálady. A tú sa im darí vyčarovať bravúrne.
Hitová, nekomplikovaná a milá muzika -- ak máte radi ľudové veselice, humppu, pivo a máte slabosť pre severskú mytológiu, tak si po "Nattfödd" rovno bežte. A ak aj nie, aj tak neverím, že vám toto CD aspoň trochu nepozdvihne náladu. Skål!!!
7,5 / 10
Tapio Wilska
- spev
Samuli Ponsimaa "Skyrmer"
- gitary
Mikael Karlbom "Routa"
- gitary
Sami Uusitalo "Tundra"
- basgitara
Henri Sorvali "Trollhorn"
- klávesy
Samu Ruotsalainen "Beast Dominator"
- bicie
1. Vindfärd/Människopesten
2. Eliytres
3. Fiskarens Fiende
4. Trollhammaren
5. Nattfödd
6. Ursvamp
7. Marknadsvisan
8. Det Iskalla Trollblodet
9. Grottans Barn
10. Rök
Ur Jordens Djup (2007)
Nattfödd (2004)
Trollhammaren (EP) (2003)
Visor Om Slutet (2003)
Jaktens Tid (2001)
Midnattens Widunder (1999)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Spikefarm/Universal
Stopáž: 36:32
Produkce: Trollhorn & Tundra
Studio: Sundi Coop, Savonlinna
Poťouchlí Finové nás opět oblažují svébytnou kombinací polky, atmosférou taverny, tekoucí medoviny a opilých bojovníků. Po formální stránce maximálně dotažené album, které opět nepostrádá zábavný nadhled a u něhož nevadí stokrát dokola omílané postupy, tentokrát opět náležitě vypilované. Tu a tam zamrzí snad jen absence náboje a "zuřivosti" předchozích nahrávek.
"Hej, hej, hej, čerte chlupatej"... FINNTROLL juchají o zlom péro, polka střídá polku, vlezlé melodie se do uší dobývají kladivem mocného Thor(n)a. Pokud přistoupíte na jejich hru, zapomenete na "umění", můžete se bavit. A možná jim odpustíte i tu nehoráznou zlodějinu ústředního motivu "Vltavy" ve třetí "Fiskarens Fiende".
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.